Kurátor: Josef Moucha
Miesto výstavy: Galéria Profil, SEDF
Trvanie výstavy: 28.4.2021-30.5.2021

Vasil Stanko dává svou důkladně připravenou výstavní kolekcí najevo, že umění se dosud nezříká vyjadřování příběhů v klasickém žánru skupinového portrétu. Patrně si jako tvůrce nemyslí, že by oživování tradice fotografování rodin vedlo nutně k zpozdilosti. Jeho práce ovšem neustrnuly v převzatých kadlubech dědičného námětu.

Nabízí se zvážit formy, na nichž je Stankova kolekce založena. Příbuzné bude kompozicím jistě hned to, že se nejedná o nahodilé improvizace anebo o zachycování samovolně nastalých situací. Vasil Stanko upřednostňuje cílevědomé utváření děl. Ve spolupráci s fotografovanými organizuje živé obrazy, jejichž odlesky v soustavě zrcadel zachycuje, aby dále již nemanipulované exponáty nakonec stvrdil a ucelil svým podpisem.

Úběžníkem soudobého zájmu inspirovaně fotografujících umělců je subjektivita, někdy snad na úkor přímočarého pozorování jako metody strohé svědecké výpovědi. Užije-li renomovaný autor stylizaci pestrobarevnou, anebo raději monochromatickou, je svobodnou volbou vyjadřující jeho osobitou vůli a výtvarný cit. Současná technika přestala být omezením předurčujícím parametry obrazů i jejich ozvláštnění. Nicméně Stankovým záměrem nejsou samotné optické efekty, jde mu o dosažení co nejkreativnějšího výsledku. Se smyslem pro postižení obsahu zpodobuje pózující osobnosti a zaznamenává daný prostor. Sleduje vlastní vizi i skutečnost námětu. Proto může výstavou oslovit širší publikum a zároveň vyjít vstříc reprezentaci i osobním potřebám aktérů, totiž zvěčnění v podobě památky trvalé hodnoty.

Rodina je Vasilem Stankem chápána jakožto soudržný kolektiv, zastávající roli základu širšího společenství. V tomto ohledu získával jeho fotografický projekt v průběhu let na sociální závažnosti. Zahrnuje portréty osobností z oborů kinematografie, architektury, politiky, školství, zdravotnictví, sportu, podnikání a podobně. Pro autora ale nejsou inspirací ani tak profese modelů a s nimi spjaté souvislosti, jako spíše psychologická stránka realizací: motivací se mu stává hlavně zájem fotografovaných otevřít se performanci coby předpokladu zobrazení vznikajícího bez přílišné sebekontroly.

Příležitost vstupovat do veřejného prostoru otevírají digitální prostředky kdekomu, avšak tím větší důraz bývá kladen na vážně míněná sdělení. Přinejmenším náročnějším publikem. Povrchní suvenýry stavěné na odiv by zvídaví adresáti v souboru Rodinný portrét hledali marně. V uměleckých sférách nejsou prostě pokládány za nosné. Naproti tomu není příliš divu, zůstává-li celkový dojem ze Stankova cyklu naléhavý. Vždyť Vasil Stanko rozvíjí kultivovanou sugesci intimity již od rané tvorby portrétů, aktů, případně škály dalších volných žánrů, na kterou znovu a znovu navazuje. Viz jeho monografii z roku 2002, koncipovanou s teoretikem Václavem Mackem, případně knižní katalog retrospektivy Slovenská nová vlna, 80. léta, vydaný Tomášem Pospěchem a Lucií L. Fišerovou roku 2014.

Završením našich dojmů budiž teprve průnik všech složek autorského poselství...

J O S E F  M O U C H A

Je to netradiční formou, pohledem přes konstrukci zrcadel, vytvořená kompozice z figur, kde zároveň s ní vzniká iluze jiného, převráceného prostoru. Výsledkem je černobílá nemanipulovaná fotografie signovaná autorem jako umělecké dílo.

Spojením dvou obsahových rovin v záměru, kde v jedné se tvoří stylizovaná kompozice a v druhé zaznamenává reálný prostor, jako dokument v čase, se sledovaná situace ještě více vnitřně obohatí. Hlavně srovnáním dvou pohledů fotografa ve specifickém charakteru jeho tvořivého přístupu. Projekt je koncipován v poloze vytvořit ucelený obraz společnosti starší generace v zastoupení známých osobností a běžné současné rodiny umělců i jiných profesí. Dobrovolná účast rodin v takto koncipované a řešené performace, sebestvárnění, deklaruje v názoru na věc jakési jednotné myšlení, že je možné i za cenu určitého rizika podstoupit tolerovanou manipulaci sebe samé, autorem ve prospěch progresivnější reflexe. Nezávisle na každém subjektu je víceméně kladena otázka, jak v této roli herce obstojí.

A U T O R

Vasil Stanko se narodil v roce 1962 na Myjavě. Jeho tvorba je spoutána pevně s Prahou, do níž přišel v osmdesátých letech po absolvování střední průmyslové školy v Bratislavě a zde studoval na katedře fotografie FAMU, spolu s „pražskými Slováky“.

Patří mezi uznávané fotografy, kteří pronikli i do kulturního povědomí Evropy i mimo ní. Jeho fotografie mají svůj vlastní svět. Vycházejí z prožitého snu ale i ze záznamu skutečnosti. Jejich prostřednictvím se však podílíme na umělcově světe, který je zobrazením stavů jeho duše. Je velice citlivý, křehký a snadno zranitelný. Sám mnoho nemluví, nechá na nás působit svoje fotografie.

>> Informačný leták <<